Flow

Swimming, walking, writing, rewriting, cafés going, reading. Temporalization. Myslíš, že to, co vnímáš, ovlivňuje to, jaký jsi? Myslím tvoje tělo. Jen když se necháš být, budeš vnímat, jaký jsi. Správně. Poulím oči na čaj. Přede mnou to pluje. Časově. Soudy hodnotící fakticitu mě motoricky znásilňují. Izolují. La Isla Isola.

Když potkám dobrou holku, tak mě většinou konfrontuje s tím, že jsem nula, nebo ji možná právě kvůli tomu považuju za dobrou holku, nebo možná proto, že je většinou tak zvaně slušná, šprtka, nemá ráda filozofii, nevidí můj rozměr, vidí jen, že mluvím jak filozof, a já když vidím, že mi někdo nerozumí, tak mluvím jak piča místo jak kniha. Neztenčeně teče do bot, studna prázdná beze dna.

Když ji chceš, tak bojuješ se svou plachostí, a tak se na ni někdy nutíš, takže to chce to nějak vyladit mezi tím, aby viděla zájem, ale ne boj, aby viděla všímavost jen něžnou, aby ji nespláchla bezmyšlenkovitě si dovolující vlna tak zvané pohodovosti, aby ji jen lehce, kontrolovaně ocákla, aby z toho se svou zdrženlivostí nevyšla jako namyšlená kráva, prostě se držet námětu. (I write with many colours. Kudrlinka se může jevit jako spirála, a tak svým děsem přijdeš třeba o něco hezkého.) Hlavně si neprdnout na hlas ani na smrad. (I feel like out of time, I mean in time but out of myself, like a nightmare, completly in and out of lovely level.)

Sami nic neznamenáme, existujeme jen v očích druhých. Vždycky v ráži sbalím nějakou holku, a pak mě veškerá ráže opustí, zůstanu zpustlý, zápěstí zapustí. Světové problémy se nás netýkají, je to hrozné, ale je to tak. To víc kterýkoli člověk, kterého potkáme. Upnu se na ni, jako bych dosil bájného grálu. Nevyvažovat, nevyzařovat, nevyřazovat, nevyžadovat pozornost, to stačí, to zčadí. V kavárně ruch, ataka normality, pruh ne kruh, bublinknutí v konvici, kontextura, dotknout se někoho předvídavostí, předzájmem je mentalismus. Mentalismus je, že to ani nepoznáš.

Mentalismus je obyčej, hřištěm mentalismu je obličej. Mentalismus je obyčejnost, ale moc lidí ho ignoruje. Mentolismus je něco jiného, souvisí s mentorismem. Když je někdo pozér, to poznáš. Může být mentolista mentalista? If he’s meant for it. A kdo je metabolista? Existuje věc jménem bolit, hodně zářivý meteorit, který občas náhle na chvíli promění noc v den, ale vybije vám všechna okna, tlaková vlna (on totiž vybuchne v atmosféře, což způsobí tu záři), ne ten šutr, ten pak musíte jít hledat. Existuje mentorit? Not really. I mean, you would really have to be out of it. Too out. You can’t really be that out even if you wanted to. Not even on ketamin which is a sedatvie for horses. Horses are cool.

Obávám se zranění vzniklých z věcí, které mi nevadí. Nevadí teď, pak jo, když je too late. Having a good time doing it but afterwards regretting it. Už vím, proč jsou lidi tak uzavření, aniž by to tak mysleli. Protože neumí impro. Otázka je, jestli neumí nebo nechtějí. Myslet. Každý myslí, jde jen o to, vytasit se s tím. Oslovil jsem ji, ověsil slovy a ona něžně přikyvovala a něco u toho ťukala do počítače, dělala dvě věci najednou (pokud nezapisovala, co jsem říkal).

Možná jsem ji otravoval. Mně bylo skvěle. Bavilo mě se poslouchat. Po dlouhé době jsem mluvil anglicky. Dneska mi na stůl hodila nějaká kokina. „No!“ zvolal jsem reflexivně. Já to nejím. Ale ona už byla pryč. Vrátila mi ten přeslazený jed, kterým jsem ji včera očkoval. Podíval jsem se na kokina a zjistil, že jsou z Ukrajiny jako ona. To jim dodalo zbrusu nový, symbolický rozměr. Zastyděl jsem se, že jsem se choval tak hystericky.

Jak zabít čas? Sám, čaj. Alkohol ne. Alkohol je slušnost. Jsem ten mentalista. Je mentalista metalista? Oba mají rychlá sóla. Jaký je rozdíl mezi kočkou a psem, kockou a packou, přítelem a přítelem, ničím a něčím? Flow je stah tvořivého svalu. Flow je stav ztopoření ptáka nebo spíš nadrženost bez manisfestace. Obyčejnost flow je mentalistická těžba. Mentalista musí přijmout vše jinak ztratí vše – signál. Je na hraně ohně. Někdy je rušivá i sama flow. Co ruší? Život, zvěř.

„Co píšeš?“ prý. „Flow.“ „Flu?“ „Flow.“ „Můžu?“ „Já ti to ukážu. Prostě flow.“ Předpokládám flow ve svém písmu už obsaženou.  „Můžu se podívat?“ „Radši ne.“ Když jsem byl ještě highschool, klidně bych cokoli přečetl. Neschovával bych se za flow. Tenkrát jsem vůbec nevěděl, co flow je.  „Ale klidně seď.“ „Já se možná vrátím. Tak za pět minut.“ „OK.“ „Ty jsi nachlazený?“ „Ne.“ Přátelství je prostor pro spontaneitu. ale i její obžerství.

Myšlenky čekají ve frontě na štěstí. Flow je strastná-slastná ztráta času. Flow je slepota světlem. A pak je vyprahlost a lidský dotek ve tmě. Bavit se s někým jen na fejsbuku je jako sledovat ho v odrazu okna a plně ho vnímat a přitom si ho vůbec nevšímat, být ho plný a přitom pro něho neviditelný, jako sledovat sebe v odrazu svého písma s kamennou tváří myslet a psát a popírat přitom svou podstatu, brát, co je, hltat pocit kontaktu, bezkontaktní sousvět, that could surely be it. Flow, to nemůžeš vidět. Flow, opájím se svou spontaneitou, low, louč, loučím se s tvou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *