Ty

Kundy se maj plnit aspoň o Vánocích. Není žádný přesný model, ale je určitá kolektivní představa, jak mají určité věci vypadat (hlavně pak Ty), které navazují na univerzální touhy v jejich vyjádření v původním znění s titulky, tedy nevtíravém překladu, který připraví solidní podmínky pro připomínky, případně kompletní přeměnu režimu, aby byl vhodnější pro empatetickou populaci.

Chytnout příležitost za pačesy v mohutném hromobití její jemné podstaty (když chce)š, aby tvůj pohled nějak vyměkl, teda vyzněl, abyses s ní nějak spojil. Přes její nespornou krásu bych ani nechtěl úplně mrdat, ale dokáže mi něco zprostředkovat, půjdu se na to vychcat, vědomý proud v míse nechám bublat. Pořád hledat nějaké Ty. V kostele se satanovou děvkou, která mě promění v havrana. Bohoslužba začíná. Připadá jí divná, tak jdeme ven. Zkratka vede oplocenou zahradou. To je můj dům. Ty nemáš ani kůlnu.

Mám výhled na kundu, dám si další rundu. Třeba přijdeš taky. Myslel jsem, že otevírají až zítra, nesmíš mi všechno věřit. Ověřovat z více zdrojů. Moje slovo nemá váhu ani patu. Říkáš, že má, ale to je právě klam. Ležím v kómatu na posteli. Něco odepíšu. To je jedno co. Najednou je jedno co. Prostě se to děje. Já se pak vždycky směju. Sex je největší joke. Když šukám, tak jsem joker.

Už je tu dost lidí. Nechci, aby ke mně někdo přisedl. Týpek z minulosti. Komunikuju s kundama v opačném rohu místnosti. A s jednou hned vedle. Ta vzadu je daleko a černá, tahle je blízko a bílá. A jemná. To je jedno. To je dva. Není žádné teď. Jen tady. Teď je tady. Teď znamená tady. To ti v mnoha ohledech může ulehčit skutečnost. Sedím v rohu, ale na stěně je okno. V jeho odrazu vidím schody. Rád vím něco víc. To něco víc mě zajímá víc než to tady.

Okno vede do šachty, jsem v podzemí. To je níž než přízemí. Odsává mě to, čekovat. Jsem navíc. Mám na víc? Mám takovou nadpřirozenou schopnost. Tak jako ty nežárlit. To zas neumím já. Teda umím, ale cítím se pak jako kokot a to nemám rád. Nejsem vůči tomu imunní. Možná to mám dokonce rád, cítit se tak. I ty máš někdy brutální vánoční kocovinu a myslíš na to, jak být dobrá.

Ta jemná říká, že v republice moc neznají rčení na Štěpána není pána, že to znají jen v blízkém okolí. Černá má oranžovou čepici a upozorňuje na mě svoje společenstvo. Najdu si ji na fejsbuku, teď není čas. To je ten odraz v okně. Teď musím hledat pointu. Člověk to musí nějak uzavřít. Vykalibrovat. Zapsat se a prchnout, aby mohl být zase miminko. Vypsat se a odejít. Pointa je, když to skončí. Kdykoli to skončí. Pointa je pořád, a tak to může začít. Přes všechna příkoří.

Party společenstev je v plném proudu. Rozlil jsem čaj a mokro vytvořilo skvrnu ve tvaru fucku nebo cocku. Cock je fakticita fucku. Je tu jedna holka, která když mluví nebo se směje, tak se jí na čele udělá žíla. Je to sexy. Společenstvo připíjí. Pivo je doping na kecy. Mluvit bere energii. Nenechám si brát žádnou energii. Být sebou a jít do toho. Někdy. Atomizované skupiny a já. Vidím dál. Malinko miminko. Míša mi tak říkala. Píšu ti to a ty na to, že nebudeš moje matka, ale o to vůbec nejde.

Kolem mě se tvoří bigotní společenstva vlastníků. Přemýšlím, co vlastně vlastníme, a jaký zastávám postoj v pomyslném osazenstvu kolem stolu. Jaký jsem, jestli vůbec nějaký. Nějaký asi budu. Hledám pointu. Takže vlastně příběh. Jsem denní snílek. Ta poslední mi říkala vlk. Temný kouč. U těchhle lidí by stačilo jedno pivo, aby se ti líbily. Někdy to je flaša rumu. Proč to píšu? Je to setěr. Funkční stěrače v každé zatáčce. Kritik je vždycky na značce. Prádlo se točí v pračce. Slast to pustit a už se to mele. Prášek je šém. Pak je to čisté.

Setřít není špatné, nemá to původ v haně. Jen aby bylo vidět. Větřit a setřít. Stírám za tři. Ostřikovací kapalina stříká. Velký třesk stírá smysl a reliktní záření slov. To mi ho teda vyndej. Setřu velkou vránu. Skon. V dlani svírám její srdce. Bije jako zvon. Let go. Letí. Nezkřivil jsem jí vlas, jen jsem ji chytil a pustil. Jen jsem zvířil čas. Letí. Ty jás. My ne, nic takového není. Leda bys ztratila sebe. Jó, to vadí. Ty to víš.

Typ. Kdysi jsem ho znal, ale asi ne dost, páč místo ke mně přisedl ke kundám. Židli jsem mu dal a on si ji vzal. Jeho duše je zjizvená. Součástí jejich kruhu se stal, nebo spíš chtěl, ale ony dál melou svou a on jen bezprizorně procesuje a snad přemýšlí, co by řekl. Těká očima a tváří se jak Pete Doherty. „A jak se máš ty?“ otáže se červené, když se vytvoří červí díra. Časem si jejich pozornost svou vytrvalostí zaslouží nebo spíš vynutí. Občas se podívá mým směrem. Komunikuju s celým sálem.

Myslím, že to mám lepší, protože stírám, zatímco on se neodvažuje rozstřelit jejich vláhu. Na druhou stranu je tomu blíž než já, který v rohu skapal. Z fleku na stole cocku už je jenom žalud. Bílá se koukla do mýho outra. Stírat jde jen, když je mokro, to je hodnota vody (mokrost je fakticita vody). Jedna z jednoduchých až krutých pravd pro Vodníka. Tohle je ještě mládí, co svádí. Já svádím boj s časem. Nesmiřitelný. Nesetřitelný. S bílým vlasem displeje.

V poslední době jsem začal chodit do kina zadarmo, dobré znamení. Už jsem nějakou dobu všechno bezmyšlenkovitě platil. To je na jednu stranu čestné, na druhou fatalistické. Nejde o peníze, ale o pocit nebýt ovce. Přechcat to a sklidit ovace noradrenalinu. Nebo když mi cestou dolů od lázní skočí do neutrálu zelená, která tam bývá jen pár vteřin. Dopamin. Fejsbuk taky dává. V poloze spícího tygra, trup zkroucený jak hňup. Radši v kavárně sbírám pohledy, občas se chytí. Musím si dát šanci. Musím si dát čas. Není čas spěchat, jak říká Fil. Dneska odjel do Palerma. Prý to tady nedává.

Typ, co sedí vedle holky, se kterou jsem se eyoval, zařval vyhoďte toho zmrda, když jsem se zadíval na knihovničku ve snaze vypátrat tam nějaký papír. Asi jsem ho vyprovokoval svou katatonií. Začíná to mít grády. Ta holka ho uklidňuje a dívá se na mě. Jako bych se zamiloval do holky od nácků. Baví mě být vulnerable. Žádný flaming, Jdu si ještě pro vodu do konvičky. Říká, že mi ji donese, ale pak donese úplně nový čaj. Černý. To je dobře, ten předtím byl zelený s nechutným mentolovým aroma.

Nevím, jak se věci mají. Mám ho platit? Myslím, že mi ho nepočítal, že mi tam ten nový čaj dal omylem. Má toho kotel. Udělal věc navíc, jako když někdo na věc zapomene. Zapomněl v negaci. Stejně to trochu zastavilo stavidla mé výmluvnosti. Proud mé výmluvnosti je jediný důvod, proč mě to tu baví. Musím se do něj vrátit. Mě vždycky rozhodí nějaká blbost. Praktická stránka věci. Nemůžu přicházet na věci, jen dumám nad něčím, co není důležité.

Na zemi leží cigáro. Další skupina na mě upozorňuje. Takový týpek, co chodívá s jiným týpkem a vždycky mě řeší. Takoví zajímaví a vypadají sympaticky. Nejde to moc reflektovat, když jste narcis. Eyuju tu holku, týpci mě docela hejtujou. Jsem tématem, až mi z toho raší pot na čele, taky z toho čaje, ale nic mi nehrozí.

Ta holka je kinda pretty. Má příjemnou řeč těla. Jsem zcela spocený. Splacený? Prý jo. Všechno je bezcenné. Chceš to setřít. Dneska jsem viděl jednoho kluka z gymplu. Jmenuje se Létal. Napadlo mě, že to zní jako lethal. Město je dnes prázdné, dá se v něm dobře zpívat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *