Rap

Lidi s odhodlaným výrazem – fejseři. Fejs je nahá podstata osobnosti. Nejde ji nastavit, jen pro ni žít, svědkem beat. No a oči, of course. Co z očí dělá to, the shit? Pohyb? I svaly na tváři hovoří, i když se nehýbou, tzv. tonus, napětí. Možná jde o to, že oči vedou přímo do mozku. Přiměřeně překrásná membrána do hroudy tuku kognitivního génia. Oči jsou brána do dalšího rána.

Co je to noc? To, čeho se nejvíc bojíš a zároveň se na to nejvíc těšíš, abys konečně mohl dorovnat sázku, protože teď ještě nevíš, jestli a pro co stojí za to umřít. Nemáš důkazy. Už bys chtěl mít splněno a odletět. Pozoruješ. Připravený zemřít. Minimálně hned za dalším rohem. Přísahám. A teď to otevřít v příkladně emocionálním zkratu na orbitu v nějakém nepřekonatelném, nezapomenutelném výlevu. Minimálně do další éry.

Proč musí mít ta zpěvačka tak sexy hlas? Pořád prahneš po konci od začátku do konce vinen klidem, přímotný, hřmotný, do samplu slavného songu se vtírá drum a bass a poezie a kudrlinky a konotace a přebal a relativita. Vzdát se odpovědnosti, to je chybějící součástka. Kde je Život?

Život, zní to krásně a srandovně zároveň. Zní to subjektivně. Něco si určíš a osvojíš jako člověk a ta věc někde v mozku, vědomí, to všechno fascinovaně spatřuje. Podívej se na svoje nohy. Studí. Nějaké nohy. Patří ti. Tělo je chodící odpovědnost. Vystoupíš a musíš předstírat, že je to v běhu. Musíš, protože to tak je. Ale necítíš to, cítíš to jen s někým.

Chodíš s někým. Uvěříš a zapomeneš na hodiny a na TICHO… Dobrý DJ. V tichu se všechno rekapituluje. Ticho znamená, že jsi z obliga. V tichu poznáš přítele. V tichu poznáš, jestli jsi šťastná. V tichu sebereš iluze. V tichu něco přijde. Ticho je budoucnost. Čas vše vysuší. Kapela je metafora na svět. Pojí nesourodé prvky do nezaměnitelného tvaru. Ukazuje sjednocení (jednotu?) různých časů (lidí-dimenzí). Tím samým je v zásadě člověk.

I’m an artist bitch. A to ti stačí? V rapu je snadné být super a cool a interesting. You can’t hide from the truth because the truth is all that there is. Psaní je jako kouření v tom, že předstíráš, že něco děláš a zároveň i něco děláš. Jsi přistižený a bojíš se vyrušení, své neadekvátní reakce, pro kterou by tě odvezli na ostrov, daleko od centra řešit jejich rutinu.

Dnes mnohé brání pravdě. Chce, abys ji ošukal, aby otěhotněla. To bys byl hodný. Ale ty ji chceš přechcat. Nebo pochcat. Si nevybereš, leda vysereš. Tím nic nezkazíš, huh? Sexuální zájem je zvláštní sorta pozornosti. Všudypřítomné psycho. Když se v nějakém mrknutí zhmotní, je to až nepříjemné. Vyžaduje to reakci. Vyžaduje to čas. Prostě sex.

Bezvládně se vznáší vláčně v nicotě před tebou. Fantasmagorie. Oddaluješ to, oddaluješ části, které se nedočkavě chtějí připojit. Odděluješ je jako při prefrontální lobotomii (která se dělávala okem). Nejdůležitější je vydržet co nejdýl. Abys necítil žádnou vinu. Abys viděl co nejvíc a udělal co nejvíc přesných tvarů, protože tak bude všechna pozornost pohlcena.

Osobnost je déja-vu. Be bopem dneška je hip hop. Floutuje v rytmu a přitom ví, jak to říct (jako by) v přiměřeně povrchním smyslu. Vyřádí a zabaví a je zdrojem nepozornosti. Něco začne a je to jedno, něco si tě veme, všichni se tváří, že všichni něco ví, nejtěžší úděl je beat (nad věcí), muset být nebo si myslet, že muset. Myslím, že musím is the new myslím, tedy jsem. Hezké zmatky.

Život je konstantní nebezpečí být vysmát. Základní vyjadřování neovlivníš. Ňáká bloncka tu má přednášku. Je trochu namachrovaná, chce po mně kilo. Ptám se jí, o čem to bude. Půl roku v dodávce na Zélandu. Jdu se projít. Když tě někdo ignoruje, je to podobně vyčerpávající, jako když tě zahltí přílišnou pozorností.

Přiměřenost is the shit. Jinak je to game. Podobně je to s očekáváním. Pozornost je vlastně fakticitou očekávání. Očekávání má co do činění s časem. Je to jeho, řekněme, smysl.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *