Hra Bal

Kůs se loni smál jak Klus, letos trochu stál. V Meet Factory je lepší zázemí. Na Flédě lidi chtěli sedět, museli na zemi. Sál menší, atmo lepší, slam bližší, jeviště vyšší. Krásná Karin se dostala z Ostravy jako loni Adeladla. Ta letos jen podporovala Dibitanzla, Dibadla nebyla celá finálová. Kdyby to dal Tukan dohromady s Karin, byli by Tukarin. Just kidding.

Ellen tu nebyla vůbec, bůhvíkde byla. Asi prostě přestala chtít jít publiku na ruku. Ve druhém kole podobnou zpupnost projevili Dr. Filipitch či Dave. To je dobře, dělat to pro sebe, pro prdel. Akorát když děláš slam poetry pro sebe, tak ji děláš proti sobě. Jdeš tam přece dávat, ne? Ondra dával, nadával.

Když ji děláš jen pro pozornost, tak na ně sereš jak Klín. Na koho? Kdo je vlastně slam poetry? Já nebo oni? Slamer nebo publikum? Oni chcou, abys byl sebou a přitom rozhodujou, jestli je to dobré nebo ne. Ty si máš vybrat, jestli na to máš, nebo jestli se na to máš vysrat.

Asi nad tím nemáš moc dumat, prostě dát, co máš. Nebo mít, co dáš? Máš moc, ale nezabředni v pýše. Někdo píše, mluví v břiše. The truth is out there. Up there. Upgrade. Ser na norm core, jde o all. Vol.

On dal, neuondal Hroudou, zabil Zemanem. Dave sevřel Svěrákem, Filipitch třema minutama. Ve druhém kole už to ale hráli sami na sebe. Hrabal na Hrad. Dilema finále. Když se na na to radikálně srozumitelné, odsýpající slampoetryové balení-valení vymňoukneš, zabiješ subtilní veš, nebo spíš myš, shitu známého pod jménem divácký zájem.

Jsi živnostník v prodejně, která ti patří. Trávíš tam svůj čas, pracuješ za tři, ale tváříš se, že bys tam radši nebyl. Lidi jsou tu kvůli tobě, plní tvůj akční plán, a přesto, nebo snad právě proto, ti vadí, že tu jsou. Připadáš si sám. Oni to vidí a koupí si jen, co nezbytně potřebují. Nerozšoupnou se u tebe jen tak z radosti.

Máš v hlavě jiný plán, osnuješ sen, ale nebudeš na něj mít peníze, protožes nehrabal. Ondra se dral, hádal. Přijal ten akt za svůj. Ten obchod je tak trochu Subway, ne tvůj. Jsi ale pobočka, do které lidi chodí kvůli tobě. Sníš o něčem vlastním, ale až to budeš mít, možná zjistíš, že je to až moc tvoje. Přítomnost vždycky chybí, proto se musí žít.

Svahilec si řekl, že už je (sám) víc než slam, že už je Bláhovec. Moc nadšeně nevypadal, když viděl finále bez sebe. Nic jako tohle není. Vydolovat šém správného textu, co tě dostane v public sexu blíž ke královně. Všechno ostatní je mříž.

Nezúčastněně prodával knihy, hřbitovy slov, místo aby hrabal přítomnost slov, balil se do slávy, kterou ještě nemá nehynoucí, kříž se dá stlouci jen ze dvou kůlů. Did you exchange a walk on part in the war for a lead role in a cage?

Je to o nápadu, pak o zpracování, pak o provedení. Všechny tři schody se musí poctivě odšlápnout. To se snadněji řekne, než udělá. Nic jako poctivý nápad neexistuje a přitom je to základ. Nedá se to nafingovat. Proto to možná Svahilec zabalil.

Chce to poctivě tápat cestou, která je cíl a přitom nemá cíl, protože cíl je Pak a ty musíš být Při tom, abys mohl jít, jinak se akorát dostavíš. Chce to vážit si sám sebe, ale nezvážnět pro žádnou utopii. Neutopit se v moři naděje, ale vzdát to pro prázdné nebe. Pro to krásné modré, co tam vlastně není.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *